Paměť a krajina: kauza zámku Jezeří I

Jestli krajina není odrazem duše člověka (jak by mohla, když každý do její proměnlivé tváře vepisuje jiné poselství?), jistě je zrcadlem doby, odrážejícím ale, co již bylo, co je dávno skončeno. V krajině je vidět, čeho si lidé cenili, je odrazem jejich hodnot; na její tváři poznáme, zda měli úmysly poctivé, nebo se snažili získávat nezasloužené výhody a za tím účelem manipulovali své okolí: plenili a znásilňovali vše, co mohlo za daných okolností vydat jakýsi užitek. Krajina, která byla v průběhu času vystavena různým způsobům hospodaření, nakládání s ní, tak vyjevuje, co jinak může být zrakům skryto: pravou a z hlubokého vztahu vyvěrající starost, nebo velmi povrchní a účelovou péči, která nevychází z citové vazby k místu a domovu. Soužití a vzájemnému „dávání“ je potřeba se učit… Případová studie místa, kde se protínaly silokřivky vztahů –formovaných okolnostmi historickými …

Abstract licence: CC BY

A person counts once a day per paper. We keep no cookie and no address: a reader is a hash that changes every day. Any month under five reads shows no number.